Zvířátkov z.s., Cesta Souznění, místo, kde dávají láskyplný domov zvířatům a radost lidem

Zvířátkov z.s., v Horní Moštěnici, je útočištěm pro odložená a nepotřebná hospodářská zvířata a koně. Poslední rok se však zaměřuje také na práci s dětmi a osvětu veřejnosti. 

Přečtěte si rozhovor se zakladatelkou, Janou, kde vypráví jak to začalo a také, jaké jsou vize do nejbližší budoucnosti. 

Proč jste založila spolek Zvířátkov z.s.?

Podle mě je důležité, aby děti, a teda v dnešní době nejen ty děti, věděly, jak vypadají taková "hospodářská zvířata", jakou mají srst, jak vnímají každé pohlazení, že mají rády dotyky a vyhledávají lidskou přítomnost a taky co baští a co třeba nesmí baštit, i když by chtěla. Sice výjimečně, ale stane se, že děti skutečně nepoznají zvířecí druh a o kravičce myslí, že je to prasátko a tak podobně. To, že nepoznají muflona od kozy je celkem pochopitelné u i dospělých, protože v přírodě je dost plachý nehledě na to, že mnoho lidí ani do volné přírody nechodí.
Děti poslouchají zvířecí hlasy na YouTube a pak jsou někdy až vylekané, když uslyší kohouta kokrhat skoro vedle jejich ucha, nebo když to tady "rozbalí" ti naši oslí kluci, to je teprve povyk, zní to, jako když trombón dostane astmatický záchvat. Když jsem, tehdy Denise, slyšela poprvé, myslela jsem, že musí po tom vystoupení umřít, vážně jsem o něj měla strach (smích)

Jak jste naplnili farmu tolika zvířaty?

Vlastně to začalo kovidem. Měla jsem pár svých koní a několik jich tady měly kamarádky a k tomu, a nevím proč, nějakou zvláštní přitažlivostí jsem vždy toužila po kozách i když nedojím a ani jsem je nikdy nechovala na maso. Takže tady byla Terezka a Vincek. Proč kovidem? Protože všechno bylo zavřené a lidi byly odstřižení od reality a od běžných atraktivit, jak by řekl můj známý. Koupili jsme teda dva králíčky od souseda, v Uničově vykoupili deset vynesených slepic, které by jinak skončili v psím krmení, přivezli jsme Adélku, prasnici vyrůstající jako selátko v obýváku, a protože majitelka se musela stěhovat a její ex vyhrožoval, že z ní udělá tlačenku, tak jsme ji koupili a dovezli na farmu. Jiná známá mi nabídla podměrečné telátko, které se jim nehodilo ani do výkrmu a ani na chov, tak jsme tele zaplatili a přivezli od Rýmařova, to byla Barborka. No, a jak se zvířata zabydlela, tak jsme udělali takový Den otevřených dveří, aby se lidi mezi těmi čtyřmi stěnami nezbláznili, no hlavně ty rodiny s dětmi, že... (pousmání) Někdo z mých známých pak vyřknul to slovo: "ty tady máš takový zvířátkov". No a už nám to zůstalo. Tehdy jsme byli jen parta nadšenců, oficiální spolek vznikl až v lednu 2024, prakticky se ale pro nás toho příliš nezměnilo. Vyjma toho, že jsem ukončila živnost a začala pracovat jako čistokrevný dobrovolník. Stejně i před tím všechny peníze skončily tady.

Ale teď tady máte mnohem víc zvířat, že?

Ano, jak povědomí o nás rostlo, občas někdo přišel nebo zavolal, jestli se ujmeme tu kozy, tam kočky, tady osiřelých muflonů, zbídačených oveček nebo osiřelého telete. Občas na mě vyskočil nějaký srdceryvný příspěvek nebo inzerát a tak jsme vykoupili zanedbaného chromého plnokrevníka, později chovnou klusačku, která spolu s ostatními měla život zpečetěný jako mnoho jiných, o kterých se ani nemluví, ale rovnou se "odvezou" a nikdo už o nich nikdy neuslyší.
Taky tady uvidíte koně, které zde mají ustájené naši členové spolku, to nám pomáhá utáhnout část nákladů na provoz farmy. Mimo zachráněných koní máme koníky tzv. provozní, ty milujeme, část z nich jsem sama rodila, teda rodila kobyla :D, ale znám je od početí a dnes už jsou z nich krásní statní a hodní koně, kteří vyrůstali v lásce a stejně se i oni chovají k lidem. Ti nám vozí klienty, děti, ale i dospělé, a protože mám licenci instruktora, můžu učit děti nejen se o zvířata starat, ale také, jak jezdit tak, aby byla celá dvojice v harmonii, ne takový ten sportovní svazující přístup, kdy kůň "musí", ale učím je, jak koně požádat aby oba měli radost ze společných pokroků. To je další část příjmů, které spolku pomáhají přežít. Dary jsou úplně na posledním řádku a nikdy jsme se na ně nemuseli spoléhat, i když díky nim můžeme třeba vykoupit nebo přijmout další zvíře, protože víc už vydělat neumíme. I když hledáme každou příležitost k výdělku, tak jen do té míry, aby ta zvířata měla pořád z člověka radost, takže je nesmím "přetáhnout nebo přesytit" tou společností. Hlídám psychickou i fyzickou pohodu každého zvířete.

Jaká je vaše další vize?

Nesmírně rádi bychom se dostali se zvířaty mezi ty lidi, kteří nemohou přijet k nám. Kdybyste viděli, jak jsou ta děcka, a nejen ona, rozzářená a jak odtud nechtějí odcházet, pochopili byste to ihned. Začali jsme oslovovat Domovy seniorů a Dětské domovy, Ústavy, Onkologická centra a podobná zařízení. Protože k nám už úspěšně a opakovaně jezdí SOS Dětské vesničky i školy a školky, tábory..., je smutné že ti, jenž by takové zvířecí povzbuzení potřebovali nejvíce, tak ti se sem nedostanou.

Co je k tomu potřeba?

Tak první je potřeba vždy vytipovat vhodná zvířata. Ta, která jsou klidná a opravdu lidi milují, nemají již traumata z minulosti, jako má třeba Marco. Další jsou splněná povinná vyšetření zvířat a někdy i povinné vakcinace. Pak potřebujeme vhodné ošetřovatele. No a další podmínky už si kladou jednotlivá zařízení. Tohle všechno umíme a zvládneme zařídit, ale co nás právě teď limituje, je vhodný přepravník. Většinou máme k dispozici k zapůjčení od jedné naší členky, ale je malý a seč je krásný, už je 50 let starý nehledě na to, že jej využívá i majitelka pro své účely. To nám pak není dostupný a jsme odkázáni mimo jiné na to, že se nestane nějaký průšvih.

Však takové návštěvy budete mít pevně naplánované, to si můžete domluvit přece předem?

Ano, co se týče některých akcí, tak ano, ale jak jsem říkala, je to dědeček a je otázka času, když nebude k dispozici vůbec. Navíc je pro vyšší koně nízký a pro Lilli je i krátký, za tou jsme téměř nezavřeli rampu, ale nakonec se povedlo a úspěšně jsme ji přivezli. Lilli je jalovice, ale je velká jako pořádný býk :D Abychom dokázali přepravit zvířata bezpečně, je nezbytné mít větší vozík s větší variabilitou a hlavně vlastní, aby tady byl, když se něco stane. Občas je nějaká akutka, že nemůže terénní veterinář, nejčastěji teda o víkendu, a my musíme urgentně na kliniku a bez vlastního přepravníku utíká drahocenný čas, kdy se může rozhodovat o životě. Nejčastěji při kolikách, tam se hraje o minuty, pokud je to třeba spojené s dislokací střeva. A čekat ještě na nějakého dopravce, kteří jsou o víkendech stejně většinou někde na závodech nebo ti vytíženější i v zahraničí, to nemusí být bezpečné...

Takže to není jen otázkou tohoto projektu?

Vlastně ne, vozík potřebujeme pro záchranu zvířat, pro cestování, když je vykupujeme, pro cesty na kliniky koní, kde jsme někdy i každý měsíc, to by nám stačil i dvoumístný přepravník. Ale pokud chceme nabídnout těm opuštěným lidem v domovech nebo těm unaveným z léčebných terapií, maximum, co umíme, potřebujeme naložit co největší počet zvířat. Víte, když babička za mlada dojila kravku a vodila ji na pastvinu, je to pro ni to nejbližší zvíře. Ale jiný dědeček třeba trávil čas na salaši a jemu nejbližší bude ovečka no a hned vedle může sedět bývalý drezurní jezdec nebo ošetřovatel, lidé, co zvířaty žili dennodenně a teď jsou mezi čtyřmi stěnami, kam si často nemohli s sebou vzít ani svého Mikeše nebo Azora. Najednou jsou sami, chceme jim dopřát, co je jejich srdci nejbližší... U dětí je to jiné, ty potěší asi cokoliv, ale taky mají své sny a milované zvíře. Děcka jsou třeba překvapena, jak měkká je ovečka nebo že koza je hodná, že to není čert, i když má rohy, a samozřejmě největší úspěchy u dětí mají koníci a oslík. Teda po koťatech asi, ale kočičky, králíky a morčata, která máme také, jsou dostupná celkem běžně, ty nevozíme. Zaměřujeme se na ta hospodářská.

Proč už nemáte vlastní přepravník, když je tak potřebný?

Všechny finance spolkne provoz jako je krmení a veterina, formanky a v neposlední řadě oprava tohoto starého areálu, kde nebylo NIC, zhola nic. Elektřina, ohrady, voda, vybavení stájí, ... . Všechno, co vidíte, kromě obvodových zdí a střechy, je těžce vydřené, bez sponzorů a bez významných darů. Na vozík už ale sami nestačíme! Proto jsme založili sbírku na Doniu s názvem My zachraňujeme zvířata, ony mohou pomáhat Vám a Vašim blízkým; https://donio.cz/zvirata-pomahaji, a budeme nesmírně rádi, když se najde dostatek dárců, skvělých lidí, kteří pochopí naše úmysly a podpoří nás.

Když se sbírka naplní, co tedy nabízíte?

Všechno, co už bylo řečeno. Ale ráda bych zdůraznila, že věřím na Karmu a také na to, že Vesmír vždy vše narovná a vyváží. Proto návštěvy zařízení nabízíme bezplatně, ty vzdálenější maximálně za nějaký příspěvek za naftu. Vnímám to jako karmickou splátku těm Dárcům! Také nám to pomůže dostat ta zvířata i na soukromé nebo obecní akce, které nám pomůžou s dalším financování. Jak už řekl myslím Ježíš nebo Budha nebo nějaký jiný osvícený (smích), "Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den, nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život." Tím chci říct, že neprosíme o dary na seno, krmení ani na běžné věci. Snažím se vidět dopředu a udržet nezávislost spolku na dárcích, i když oni jsou samozřejmě důležití, ale nikdo se přece nemůže spoléhat jen na nataženou ruku, to vnímám jako nezodpovědné.

Na závěr můžete shrnout, jaká zvířata tady máte?

Tak pokud se nepodívám do registrů, musím se hodně zamyslet, ať na nikoho nezapomenu. Prosím nezlobte se, ale jména asi vynechám a pokusím se dát dohromady počty a druhy, neboť se jmény bychom tady byly dlouho a to ne proto, že bych si je nepamatovala, právě naopak :D ...

Dvacet koní, dva oslí hřebce, kravku, jalovičku a osiřelé tele, muflon a muflonka, taky sirotci, tři zachráněné ovečky ze "zookoutku hrůzy" a jejich čtyři jehňata která už teda nepoznáte od matek, když nemáte cvičené oko; quessantského beránka, taky sirotek, ale už je to dospělý chlapák, i když je z nich nejmenší, čtyři kozy, z toho je jedna dcerou zmiňované Terezky a jeden neplodný kozel, několik králíků a slepic, dvě odložená morčata, Prasnici Adélku a její dvě kamarádky.

Děkuji za Váš čas a přejeme Vám, aby se sbírka naplnila a věřím, že se najde dost skvělých lidí, kteří Vás podpoří, protože záměr máte ušlechtilý.